Každý může být aspoň průměrný

Když se o někom řekne, že je průměrný, nezní to příliš pozitivně. Znamená to něco jako "no tak snažil se, ale není to nic moc, jsou tu zkrátka mnohem lepší než on". Dění kolem nás nás možná trochu nutí do toho, abychom za každou cenu vyčnívali a rozhodně se nespokojili s průměrností. Lidí je tolik, že těch průměrných je víc než dost a ti přece nikoho nezajímají. Zbývá možnost vsadit vše na jednu kartu a plně se soustředit na to, abychom se zlepšili v jediné dovednosti, ve které se staneme těmi nejlepšími. Není to ale tak trochu brzda, která nám brání smířit se s tím, že když s čímkoli začneme, jsme jen pouhými začátečníky? Přípomíná mí to jedno úsloví: Every winner was only the beginner.

---

Přitom stát se alespoň průměrným není jen tak. Vyžaduje to své úsilí. A cesta k přesunu do naprostého začátečníka po průměrně šikovného v daném směru je plná překážek a nedá se jen tak obejít. Zároveň od průměrnosti už je to přece jen o něco blíže k nejvyšší úrovní než od úplné startovní čáry.

Při pohledu na průměrného hráče na nějaký nástroj nebo průměrně zdatného jogína či někoho, kdo průměrně hezky maluje, se nám nabízí dva úhly pohledu: buď na něj můžeme pohlížet jako na někoho, kdo má ještě hodně daleko k tomu, aby zvládl všechny techniky a stal se opravdu dobrým a "Jako není to špatné." nebo můžeme s obdivem ocenit, co všechno už dokázal a kolik času musel trénování věnovat, aby se dostal až sem.

Pokaždé, když se začneme věnovat něčemu novému, to nejpodstatnější je radost, kterou nám daná činnost přináší. I když to zní otřepaně, stejně to děláme ve skutečnosti jen pro sebe, ačkoli určitá soutěživost a tendence k porovnávání je asi v každém z nás. Všichni, kteří jsou ale daleko před námi, museli začít ve stejném bodě, na kterém stojíme my. Možná měli předpoklady, možná se už s talentem narodili, ale musel přijít den, kdy zkrátka začali. A nemohli jen tak přeskočit všechnu tu snahu a nezdary, které je provázely, stejně tak jako to nemůžeme jen tak očůrat my.

V okamžiku, kdy začneme, jsme už o malý krůček dál než jsme byli předtím, kdy jsme jen přemýšleli, jak by bylo skvělé se to naučit a věnovat se tomu. Už jsme se dostali na cestu. Může se stát, že nakonec zjistíme, že to nebude to pravé nebo objevíme něco, co nás nadchne ještě víc. Podle mě, nemá smysl se držet zkrátka a raději se klidně pouštět do čehokoliv nového a i když se člověk naučí od každého trochu, aniž by se v něčem stal opravdu výborným, pořád toho v součtu umí dostatek. Hlavně ho málo co překvapí a taky jen těžko propadne nudě.

Všem průměrným a neustálým začátečníkům jako jsem já,
J.