Jaká byla patfyz?

Patofyziologie je náročná věda o zajímavých věcech. I když zpočátku jsme se možná nechali trochu unést - na první pohled snadno zvládnutelná skripta, učebnice jen pro fajnšmekry (na fotce jsou proto, že se mi zdály fotogeničtější než moje urousaná skripta a když už jsem si je aktivně vypůjčila...), k tomu celkem sympatická parta na Ústavu patofyziologie, ale opak je pravdou, taková dávačka to zase není.

---

Přednášky

Přednášky se nesou v přátelském duchu.

• Nejradši jsem měla ty od profesorky K., je to perfekcionistka každým coulem a na svých prezentacích si dává záležet. Jen někdy čas hraje trochu proti ní a potom se i obsáhlá témata musí vzít poněkud svižnějším tempem. To jsem potom odcházela s hlavou nacpanou k prasknutí.
• Doktorka L. je sice taky velice důsledná, ale zdálo se mi to většinou až přespříliš - přednáška mě vysála už po dvaceti minutách.
• Docentka B. je hodně interaktivní, snaží se s vámi celou přednášku komunikovat a nenechavat vás pochrupovat, což není na škodu, pokud vám ovšem více nevyhovuje strukturovanější výklad.
• Doktorka S. je milá, ale její přednášky mi nevyhovovaly vůbec, zdálo se mi, že všechno vysvětluje hodně zjednodušeně a tak nějak pohádkově, že jsem si z toho skoro nic neodnesla.
• A nakonec profesor K. - vypráví mimo látku zajímavé příhody a mnohokrát nás pobavil, jinak přednáší hlavně ze skript a přidává k tomu další "špeky", které se vyplatí zapisovat.

Summa summarum - doporučuji chodit na přednášky dvojky K&K a případně na ty od docentky B. A to i z dalších důvodů - s jedním z nich se určitě setkáte při závěrečné zkoušce a také proto, že na přednáškách profesorů se v průběhu roku dělá zhruba třikrát prezence. Abych řekla pravdu, nevím, do jaké míry je docházka rozhodující. Původně měli mit ti, kteří se odškrtli na prezencích, výhodu při přihlašovaní na zkoušku, kdy by se jim termíny otevřely dříve než ostatním. Z toho nakonec sešlo a přihlašovali jsme se hromadně celý ročník. Nejspíš to mohlo mít vliv až v průběhu ústní zkoušky, pokud by snad zkoušející váhal mezi známkami.

Střípky z přednášek:

Prof. K.: (snažíc se překřičet přednáškovou místnost bez mikrofonu): "Tak se utište, dnes jsem byl vybrán já, abych vám sdělil informace o testu, protože mám na celém ústavu nejsilnější hlas..."
Profesorka K...ová: (zničehonic do mikrofonu, několikanásobně hlasitěji) "To jo, ale já mám mikrofon."

Prof. K.: "V té neoficiální verzi skript, co přeložili kolegové před vámi, je v této části přednášky poznámka: Teď bude Kuba říkat jak močil krev, no a abych vás o to nepřipravil, povím vám to."

Prof. K.: "Já jsem někde na těch medických blozích četl takovou poznámku jedné studentky, že profesoři vždycky říkají, že jen ten jejich předmět je nejdůležitější. Já to chápu, že jsou z toho studenti unaveni. Nebojte se, my vás na patofyziologii o ničem přesvědčovat nebudeme. My totiž věříme, že na to přijdete sami, že je patofyziologie nejdůležitější.

Cvičení

Praktická cvičení není příliš přiléhavý název, vzhledem k tomu, že jsme toho prakticky mnoho nedělali. Probírali jsme hlavně další témata a zkouškové otázky spíš formou semináře. Pár praktik ale určitě stálo za to, například měření fyzické kondice, glukometrie, EEG a líbil se mi i seminář o stresu s docentkou B. Doporučuji zkusit si na vlastní kůži všechno, co půjde (až na ten stres samozřejmě), protože kvůli některým vyšetřením byste museli speciálně k doktorovi, přičemž tady máte možnost si je vyzkoušet jen tak pro zajímavost.

Testy

Během zimního semestru budete psát tři testy, stejně tak i v letním semestru. Píše je celý ročník hromadně vždycky ve Velké posluchárně před začátkem přednášky. Hned napoprvé si osvojíte důmyslný zasedací pořádek. Ústav patofyziologie si opravdu pečlivě hlídá, aby se někdo nepokusil poočku pokukovat k sousedovi nebo používat tahák. Většinou existují tak tři až čtyři verze testu odlišené různě tmavým pruhem. Test je velkou událostí pro celou katedru - na test přichází celé procesí i s paní sekretářkou a všichni se rozestaví do svých hlídkových pozic, aby vám mohli kontrolovat ze všech stran.

Času na test je opravdu málo, většinou tak minutka až dvě na otázku o pěti možnostech, přičemž ke každé z možností se musíte vyjádřit - připsat "+" nebo "-", tedy, zda je odpověď správná nebo ne. Je to občas pěkné slovíčkaření, v tom jsou si testy hodně podobné s Fyziologií (o fyziolce píšu tady).

Rozsah, který se musíte na test naučit, je 1-7 otázek ke zkoušce. Je fajn, že alespoň část z toho už budete mít před zkouškou jakž takž naučenou a nezačnete úplně od nuly.

Z čeho se učit?

Učila jsem se především ze skript Patofyziologie vydaných na našem ústavu. Ono se to málo ví, ale jsme docela přelomový ročník. Všechny zlepšováky s rozvrhem se začaly testovat na našem ročníku, vznikly nové otázky do testů, a dokonce celé přepracované verze testů (které do té doby byly třeba i deset let pořád stejné), jako poslední ročník jsme si užili doktora Mr. se vším všudy... No a mimo jiné letos historicky poprvé vyšla ČESKÁ skripta Patofyziologie. Do loňského roku byla k dispozici jen oficiální anglická verze a studenty přeložená verze v češtině. Dočkali jsme se jich někdy na začátku letního semestru a stal se z toho nejhlavnější zdroj k učení. K tomu jsem čerpala i z prezentací, pokud se to oproti skriptům lišilo.

Zkouška

Na zkoušce jsem byla u docentky B. I když jsem z ní měla zpočátku strach, zdála se mi vždycky jako drsňačka, musím říct, že to byla jedna z nejpohodovějších zkoušek na medicíně. Stres se ze mě hned spadl a skoro jsem zapomněla, že jsem vlastně na zkoušce. S profesorem K. to podle slov mých kolegů taková pohodička nebude (i když pro něj možná trochu ano, po čas zkoušky si vždycky prý spokojeně lebedí ve svém křesle, zatímco vy potíte krev), ale určitě si nemyslím, že by chtěl některý ze zkoušejících někoho potopit nebo vydeptat, zdáli se mi hodní a i když se budou možná hodně vyptávat, je to hlavně proto, aby viděli, že chápete souvislosti. Zatím bych řekla, že se nijak zvlášť nevyhazuje a kolegové kolem mě dopadli vesměs výborně.

Losujete si vždy triplet, z toho je jedna otázka vyznačena tučně a znamená to, že má největší váhu. A pozor, na Ústavu patofyziologie se začíná vždycky tou první otázkou! :-D

Jak jsem se učila na zkoušku?

Učila jsem se asi 20 dní. Bylo to v průběhu školy, proto jsem měla čistého času o něco méně. Na patofyziologii vám budou doporučovat využít předtermín (letos byl první vypsaný už na 21. 5.) a potom vám zbyde dostatek času na případnou opravu a na patolku. Je to samozřejmě na vás, můžete využít opačnou strategii - nechat si patfyz až na konec června a na patologii jít jako první - v ročníku je to zhruba půl na půl. Já jsem si neuměla představit, že bych se patologii dokázala učit při škole a taky jsem na ni chtěla získat dostatek času, protože je to pro mě opravdový strašák. Navíc na Ústavu patologie nabízejí červencové termíny i jako řádné, což byl taky jeden z důvodů, proč jsem se nakonec rozhodla takhle.

PS: Pokud jste dobří běžci a chcete si před zkouškou trochu přilepšit, zaběhněte s prof. K. na Vysoké Chvojno. Je to asi 13 km a běží se někdy v květnu na Rektorský sportovní den. Ale vzhledem k tomu, že předtermíny bývají už na konci května, je potřeba zvážit, co vám pomůže víc - jestli učení nebo běh.

Jsem ráda, že jste dočetli až sem a kdo má patfyz před sebou, přeju hodně štěstí!
J.

Najdete mě i na Facebooku → Jednou nohou v průšvihu!