Spřízněná duše
Častěji než o radostech slýcháme o nešvarech a častěji než nadšení nahlas projevujeme stížnosti. Z obav, že bychom byli nařčeni z chvástání nebo zůstali nepochopeni, občas skrýváme to, co v našich srdcích překypuje a jako ten nejbarevnější ohňostroj vybuchuje na všechny strany - ŠTĚSTÍ.
Štěstí má nepřeberné množství podob. Často to, že jsme šťastní, pramení z našich úspěchů. Dosáhli jsme skvělých pracovních nebo studijních výsledků, naučili jsme se novým dovednostem, procestovali jsme svět, jsme uznávání, obdivování a obklopeni spoustou zajímavých lidí. Ale stačí to? Nejsme na to někdy přece jen trochu sami? Svět nám do cesty staví tolik překážek a trápení, že je jen ztěží zvládneme překonat jen tak, na vlastní pěst. A zároveň pro nás chystá takovou spoustu radosti, krásy a fascinujícíh okamžiků, až je ani sami nedokážeme pojmout a plně procítit. I Karel Čapek hlásal: "Jsme dva, dva na všechno, na lásku, život, na boj i bolest, na hodiny štěstí. Dva na výhry i prohry, na život a na smrt - DVA!"
Přepočítáváme svůj život na čas. Kolik už jsme prožili a kolik ho ještě potřebujeme. Kolikrát se nám tohle ještě podaří. Kdo je na světě déle, musí mít přece také více zkušeností. Ale co kdybychom odhodili metr a kalkulačku a raději se zaměřili na to, co okamžiky našich dní obsahují? Štěstí, o němž bych ráda mluvila, se nedá vyjádřit pouhými čísly.
Přemýšleli jste někdy nad tím, jak neuvěřitelně nepravděpodobné je, že se dva lidé na téhle planetě setkají? Je nás tu tak moc, že jen malou hrstku obyvatel země uvidíme více než jedenkrát za život. A přesto se to stává. Dva lidé se najdou. Možná se vám to zdá jako banalita - to, že se najdou dva, kteří si porozumí, přece není velká věda. I když to neradi přiznáváme, jsme si všichni tak trochu podobní. Proto není těžké poznat člověka, co člověka, celý zástup lidí, o kterých se domníváte, že jsou "celkem fajn". Ale najděte mezi celou tou "celkem fajn" partou toho jednoho jediného, se kterým byste se chtěli vídat další týden, další měsíc, rok, desetiletí, nepřetržitě. A ještě by se vám to zdálo málo. To je oříšek!
Najít někoho, ke komu se tak rádi chcete na cestě životem přidat. Netrváte na tom, že musíte jít jen tou vaší naplánovanou a vydlážděnou cestičkou, stejně tak, jako na tom netrvá on. Sejdete ze svých cest a najdete novou, společnou - tu, která je tisíckrát krásnější než by kdy mohla být ta, po níž byste kráčeli sami. Z vaší hlavy se vytratí to věčné "Já, já, já" a postupně se změní na "já a ty" nebo "my". Věci nabývají nových rozměrů, svět kolem se zdá v těžších chvílích snesitelnějších a v těch příjemných neuvěřitelně nádherný. Při poznávání druhého nacházíte současně i klíč sami k sobě. Nechcete nic víc, už jen to, že jdete bok po boku, je váš cíl. Po cestě každým dalším společným okamžikem zjišťujete, že tento nový a dosud nepoznaný stav těla i duše se ničemu nevyrovná. Milujete. To štěstí je láska.
Děkuji ti za vše.
J.
Komentáře
Okomentovat