První den
První den. Ať už kdekoliv, vždy je to den, který si zaslouží největší pozornost. První dojem, první krok do neznáma, začátek něčeho nového. Vzpomínám si, že jsem byla nervózní už několik dní předem, i když jsem si chabě snažila namluvit, že ještě o nic nejde, nečeká mě zatím žádná zkouška ani test, jen přednáškový týden, kde budu mít čas se sžít s novým systémem. Možná jsem byla trochu naivní a taky zhýčkáná z gymnázia, protože moje představy o řešení organizačních záležitostech se potom ve skutečnosti smrskly jen do dvou vyučovacích hodin a mohlo se jít rovnou střemhlav do skutečného nefalšovaného učiva.
I přesto, že jsem si přivstala, přednášková místnost praskala ve švech. Univerzální plán "nesedat si úplně dopředu, ale zase ne úplně dozadu, nejlépe někde uprostřed, abych viděl(a) a zároveň na sebe příliš neupozorňoval(a)" mělo mnohém víc studentů a studentek, než jsem čekala. Směle jsem se vrhla do zlatého středu třetí řady. Cesta byla neúprosná a plná překážek ve formě batohů, několika párů bot a hromad sešitů na psací desce. Nicméně místo jsem zabrala a v duchu si říkala, že to plátno se mi zdá proklatě vysoko a jestli tu hlavu budu muset takhle zaklánět celý den, tak mi to asi zůstane. Vybalila jsem si věci z kabelky - říkala jsem si, jak jsem na to parádně vyzrála, když jsem si přednášky vytiskla a secvakla sponkovačkou. S hrdým pocitem jsem se opatrně porozhlédla kolem, abych zjistila, že se se svým štusem ledabyle sešitých papírů můžu jít klouzat. Sledovala jsem, jak ostatní kolegové vytahují celé knihy přednášek, pečlivě svázané do kroužkové vazby, nebo vystříháné a vlepené do sešitů. Co se dá dělat.
To nebylo všechno. Prakticky nakloněná psací deska se rozhodla mi první den mírně zněpříjemnit. Ať jsem se snažila, jak jsem se snažila, cokoliv jsem na ni položila se rychlostí blesku zase sklouzlo dolů. Nenápadně jsem svoje sjíždějící věci chytala a pokoušela se je položit tak, aby alespoň na chvíli setrvaly tam, kde jsou. Marně. Svůj boj s naleštěnou klouzací deskou jsem vzdala, vše jsem odklidila pod lavici a text k přednáškám s propiskou pro jistotu držela na klíně.
A potom to začalo. Po úvodních slovech týkajících se spíš studentských záležiostí vešla paní doc.S., která nás od začátku zaujala svou energičností. Snažila se nám hned při začátku promluvit do duše a vysvětlit, že odpověď na to, jak úspěšně složit ročník, je snadná - UČIT SE. Po jejich slovech jsem si říkala, že jsem s anatomií možná měla začít už o prázdninách. Ale těch ještě před střední školou. Zkrátka se jí podařilo přesně to, co bylo nezbytné - postavit nás před realitu a rozfoukat mráčky vzpomínek na gymnázium, prázdniny a sladké nicnedělání.
Po anatomii přišla na řadu první přednáška z histologie. Vždycky mě děsí, když se hned v úvodu mluví o závěrečné zkoušce a povinnostech jí předcházející. Jako pro čerstvého prváka to bylo pro mě zatím něco nepředstavitelného. S radostí jsme zjistili, že se první přednáškový den o hodinu zkrátí, ovšem ne úplně zadarmo - zbylou hodinu je nutné věnovat samostudiu na e-learningovém kurzu, který je zakončený testem, jehož splnění (stejně jako všech dalších) je podmínka udělení zápočtu. To to hezky začíná.
Medička Jozefína
Komentáře
Okomentovat