O předmětu histologie a embryologie - díl první

Histologie a embryologie vás bude provázet celý první ročník. Než jsem do Hradce nastoupila, slýchavala jsem častokrát, že histologie tu bývá ještě těžší než anatomie. Ale abych řekla pravdu, myslím si, že se to nedá takto zobecnit. Záleží na každém, co mu přijde více k chuti. Histologie se zabývá mikroskopickým světem, který se může pro někoho zdát jen těžko představitelný. I přesto, že teorie koresponduje s tím, co v mikroskopu uvidíte, nic se nebude hýbat ani nijak vykazovat svou aktivitu, proto budete muset odezírat z nové řeči barev, tvarů a konzistencí. Je to předmět, kde každý z nás začíná od nuly, protože se s ním doposud na střední škole nesetkal. I když některé znalosti z biologie určitě využijete hlavně v cytologii, proto nevyhazujte staré sešity nebo učebnice, možná se budou hodit.

V prvním díle se dočtete o přednáškách, praktických cvičeních a najdete tu návod, jak na poznávání preparátů.

---

• Přednášky

Přiznávám se, že na přednášky jsem příliš často nechodila. Bylo to hlavně v zimním semestru z důvodu ušetření času, i když to mě samozřejmě nijak neomlouvá. Celý první ročník se mi ale zdál jako takový boj s časem a bylo nutné se dostatečně obrnit a snažit se nad ním vyzrát na všech frontách. I přesto, že jsem postupně během učení zjistila, jak dobře se mi pamatují informace, které uslyším, s přednáškami z histologie to bylo jinak. Mnohem více mi dalo samostudium, také proto, že odpřednášená témata přišla na praktických cvičeních na řadu až mnohem později a do té doby už se pochycené znalosti značně zaprášily. Nejraději jsem měla přednášky vedené paní doc. M. a panem doktorem S. Paní docentka je podle mého příjemná dáma, i když se může jevit trochu ráznější. Oceňovala jsem, že se vždycky snažila upozornit na to nejdůležitější, co je nutné pochopit, naopak také poukázala na informace, které jsou spíš pro zajímavost (a to každý rád slyší). Pan doktor S. mluvil pokaždé velice důrazně a jeho přednes měl spád, vyhovovalo mi, že se snažil důkladně vysvětlit a neustále opakovat to nejnutnější a také se mu podařilo nás zapojit, když s námi chtěl natrénovat jednoduché nákresy vhodné ke zkoušce (a jednoduché nákresy, to je moje).

Co mohu jen doporučit je navštěvovat přednášky z embryologie, které se s těmi klasickými začínají střídat už na konci zimního semestru. Bude se vám to hodit, protože zápočtové testy (viz druhý díl) z embryologie se najednou přihasí jen tak mimochodem během semestru, kdy toho bude až nad hlavu. Na přednáškách paní docentky M. sledujte vykříčníky u obrázků v prezentaci - pokud se u nich vyskytne vykřičník červený, znamená to, že se tento nebo jemu velmi podobný obrázek pravděpodobně objeví v testu (vy budete muset doplnit jeden z popisků). Pokud u obrázku bude svítit modrý vykřičník, znamená to, že se takový obrázek bude hodit pro vás, pro snažší pochopení, ale nebude součástí testu. Podklady k přednáškám na Moodle samozřejmě vykřičníky neobsahují, je to tedy jedna z motivací, proč přednášky navštěvovat. Ale nebojte, těch obrázků bez vykříčníku je sakra málo.

• Praktická cvičení

Praktická cvičení probíhají vždy jako trojhodinovky jednou týdně na praktikárně, k níž vede nekonečně dlouhé schodiště, které ovšem pan dr. Mr. dokáže vyběhnout až skoro v rekordním čase, to bychom se my studenti, co se tudy po ránu šouráme, měli stydět. Průběh praktik se samozřejmě u každé skupiny liší, protože jeho organizace závisí na asistentovi. Téma každého praktika najdete v sylabech na Moodle:

Na každém praktickém cvičení se píše test, a to buď v elektronické nebo klasické papírové podobě, podle preferencí asistenta. Naše skupina psala papírové testy o pěti otázkách vždycky v posledních pěti minutách, což mělo svou výhodu v tom, že jste si mohli zopakovat celou látku během poslouchání výkladu. Ale všichni už jsme byli na konci pěkně unaveni, i přesto, že jsme během přestávky zaháněli spánek kávou z automatu. O přípravách na testy se dočtete v článku Jak nezmrznout, který se sice týká jen praktických cvičení pana dr. Mr., ale bohužel nejsem s to povídat o jiných asistentech. U nás to probíhalo tak, že pan dr. Mr. nejprve povyprávěl teoreticky a poté jsme prohlíželi příslušný preparát. Věnoval pak vždy chvíli tomu, že ke každému z nás přišel a zodpověděl dotazy nebo poukázal na naší obrazovce počítače na strukturu, o které se zmiňoval.

Kromě teorie se na praktických cvičeních budete hlavně věnovat preparátům. Histologie bez preparátů nejčastěji v hematoxylin-eozinovém nádechu jako by ani nebyla. A protože vás čekají preparátové testy, zápočtový test a také zkoušení preparátů jako součást závěrečné zkoušky, nezbyde vám nic jiného, než se s tou růžovou poprat. Na prvních praktických cvičeních se seznámíte s vaším mikroskopem, natrénujete si jeho ovládání a budete se učit, jak vlastně preparát prohlížet. Každý z vás bude mít k dispozici krabičku se všemi preparáty, které budete muset znát u zkoušky.

V učebně budete sedět v lavici po třech, kdy vždy jeden z vás bude mít mikroskop s kamerou, která snímá to, co prohlížete. V počítači si potom můžete snímané pohledy nafotit, uložit a přetáhnout na flešku, abyste měli doma dostatek obrázků, z nichž se budete učit preparáty poznávat. Výhodou je, že si do obrázků můžete rovnou vkládat popisky. Asistent bude pozorovaný preparát v jeho mikroskopu promítat na dvě obrazovky, které se v učebně nachází, a bude vás upozorňovat na hlavní diagnostické znaky a ukazovat jednotlivé struktury. Určitě si dělejte zápisky a zároveň se snažte prohlížet preparát společně s výkladem (na to by se hodilo mít alespoň tři ruce), protože i přesto, že budete mít doma složku plnou fotek preparátů, není to totéž jako reálné prohlížení. Pro trénink doma doporučuji e-kurzy na Moodle, které zpracoval pan profesor M. Dostanete se tam přes české kurzy, kde vyberete histologii a hned v prvním výběru kliknete na E-kurzy - Histologie a embryologie I nebo II.

• Jak na preparáty?

Nenechte se strhnout prvními dojmy, které ve vás zpočátku ty prapodivné výjevy vyvolají. Postupně se naučíte si je pečlivě prohlížet a všímat si toho nejvíce podstatného, dokážete odlišit arteficiální poškození a prach od toho, co do preparátu skutečně patří, zlepšíte svůj cit při zaostřování a budete nacházet souvislosti mezi teorií a preparátem. Znalost teorie je opravdu nezbytná a doporučuji jí věnovat při přípravě na testy a zkoušení maximum. Nejvíce se mi osvědčilo si během učení rovnou promítat nafocené obrázky preparátů, ale prohlížením jsem netrávila tolik času. Spíš jsem se snažila rozpoznat hlavní a vedlejší diagnostické znaky, než nakoukat jednotlivé obrázky, protože se mi pak stávalo, že jsem si zapamatovala konkrétní fotografii, což není příliš k užitku. Je potřeba svou znalost aplikovat na jakýkoli preparát, v jakémkoli řezu, barvení i pohledu. Proto se opravdu soustřeďte na to, co byste měli v konkrétním preparátu vidět za každé situace.

Během preparátového testu i zkoušky naopak věnujte hlavní pozornost důkladnému prohlížení preparátu. Dejte si na čas, nespěchejte. I když chcete, aby vám zbyl čas na popsání, radši si ještě jednou ověřte, zda je vaše diagnóza správná a v hlavě si zopakujte, jaké hlavní znaky by měl daný preparát mít.

Při pohledu do okuláru se orientujeme podle tzv. křížku. Ve výřezu potom popisujeme směry jako na ciferníku - to, co vidíme vpravo je "na trojce", dole "na šestce" apod.

Nejprve se podíváme na preparát, jak se říká, "proti oknu". Zkrátka si ho prohlédneme jen tak bez mikroskopu, protože nám to mnohdy může napovědět. Bez zvětšení může být patrný typický tvar lumina při příčném průřezu dutého orgánu, nebo naopak můžeme vidět celistvou tkáň. Některé preparáty jsou tak specifické (jako např. přední segment oční nebo příčný průřez penisem), že se podaří je rozpoznat už tímto způsobem. Nikdy ale konečnou diagnózu nestanovujeme při pohledu proti oknu! Dokonce se ani nenecháme ovlivnit pouze naší prvotní myšlenkou, pokud si ji neodůvodníme po dalším prohlížení při různých zvětšeních.

Tady je vidět celistvá tkáň, konkrétně mladý thymus.

A tady naopak znatelný lumen ureteru.

Přední segment oční.

Potom už sledujeme preparát klasicky v mikroskopu. Začneme nejmenším zvětšením a prohlédneme si celý preparát, protože často se nachází hlavní znaky až v jeho okrajových částech. Postupným prohlížením nás začnou napadat různé diagnózy - snažíme se je potom v detailnějších zvětšením buď vyloučit anebo naopak odůvodnit, proč by naše rozhodnutí mohlo být správné. Je vhodné zapamatovat si kombinace preparátů, které se mohou plést, např.: jícen x vagina, epiglottis x ala nasi x auricula nebo fundus ventriculi x intestinum crassum, placenta zralá x placenta mladá, děloha v sekreční fázi x děloha v proliferační fázi apod. Tím, že se je budete učit takto po skupinách a budete si v nich hledat rozdíly (můžete si je sepsat i do tabulky), je dokážete snáze rozlišit, aniž byste je museli vidět zároveň.

Určitě se vyplatí věnovat největší pozornost takovým znakům, které jsou neměnné a nedají se ovlivnit krájením nebo barvením. Také se nenechte zmást tím, že jste byli zvyklí na konkrétní řez - duté orgány lze zachytit kompletně, ale také pouze jeho úsek - tedy nepoznáte tvar lumina. Často nemusí být viditelná celá tloušťka stěny, ale pouze její část. Při popisu preparátů nezapomeňte na přesné pojmenování jednotlivých vrstev stěny (tunica mucosa, tunica submucosa, tunica muscularis, tunica adventicia/serosa apod.). Pokud se daný preparát vyskytuje v různém barvení, propůjčujte si je s kolegy, ať si na takový pohled zvyknete.

Pokračování o zkouškce, zápočtu a učebnicích v příštím díle.

Medička Jozefína